Byla jsem v jeskyních a dvě rodiny tam vzaly své děti. Jedno dítě bylo mimino cca 9 měsíců, druhé asi tak 2 leté. Dětem se tam nelíbilo, protože tam byla tma a hodně lidí natěsnaných na malém prostoru. To dvouleté začlo okamžitě pofňukávat, že se bojí a chce domů, to mimino začlo řvát. Rodiče to řešili tím, že tomu dvouletému furt něco říkali, aby ho zabavili. Sice šeptem, ale museli mluvit furt, jinak začlo zase řvát, takže to rušilo. to mimino měl v klokance otec a aby ho zabavil, tak mu furt luskal před očima, aby se dítě podívalo na jeho prsty a pak kam ukazuje. Takhle to šlo celou hodinu. Z jedný strany pofňukávající dítě, kterýmu rodiče šeptají do ucha, z druhý strany luskání. Bylo fakt děsný.

Nevyčítám to těm dětem, ale rodičům. Klidně se mohl jeden "obětovat" a zůstat s nimi venku v lese a na prohlídku mohli jít ostatní tři dospělý. Takhle z toho stejně nic neměli, protože furt luskali a šeptali, děcka z toho byly vysloveně vystresovaný a my ostatní, kteří jsme se museli pohybovat v jejich blízkosti, jsme byli furt rušený.

Já šla s dítětem do jeskyně poprvé cca ve 4 letech a to ještě do komplexu, který nebyl moc rozsáhlý.