já jsem byla žrout, chutnalo mi všude a všechno, nejedla jsem akorát cukrovou vatu
. Kuchařky ve školní jídelně mě milovaly, protože jsem jedla i špenát i "klustý maso"
, žádný zbytky prostě....
Maminčin pečený bůček, kdy to tlusté navrchu nařízla do mřížky, pak se to peklo nevímjakdlouho v troubě až to nakonec mělo takovou skvostnou křupavo-mastnou kůrčičku (pekla to vždycky s králíkem a já si nemohla vybrat jestli chci plátek bůčku nebo kus králičího, tak mi dopřávala oboje). Řízky, bramboráky, to pečené kuře taky (si pamatuju jak jsem jednou odmítla pečené kuře a máma usoudila že jsem asi fakt hodně nemocná - a ono jo, měla jsem mononukleozu).
Táta vařil jen ve vyjímečných případech, a mohly jsme si se ségrou vybrat jestli to budou párky nebo topinky
, ale to nám chutnalo takže ok.
Babička v mých očích vařila taky senzačně, spíš takové ty ledvinky, koprovku a jiné omáčky. Moje máma (její dcera) tvrdí, že babička vaří strašně, zásadně se neřídí recepty ani dobou varu, prostě se rozhodne že "už to je" a servíruje, ať je jídlo dovařené či ne, prý měla dědu i tak zpracovaného, že když dělala kuře a nedopekla ho, dokázala mu vysvětlit že jí prodali "staré kuře", proto je maso tvrdé. Mák do buchet nemlela, takže to v zubech vrzalo jako písek
, ale mě to nejspíš tenkrát nevadilo. Jo a kupovala mi Lomnické suchárky obalované v moučkovém cukru a cukr Bridž - barevný, ty kostky jsem směla chroupat jen tak, pokud jsem spolkla lžíci rybího tuku (což jsem bez odoporu udělala, to bych dneska taky nedala, a asi bych se asi tím cukrem zalkla, tenkrát jsem to milovala).
Dneska jsem na tom s jídlem různě, ale celkově mám pocit, že mastný a slaný už blbě snášim, takže zmiňované mamčino "famozní" kuře dneska sním jen když si odendám kůži (je mastná a natřená zbytečně velkým množstvím koření) a nezaleju si to ani lžící toho brutálního omastku v čem to máma peče. Kynuté pečivo mi taky nedělá dobře, a to jsem dřív zbouchla půl plechu makovýho koláče na posezení, nebo jednu "nohavici" štrůdlu ještě teplýho a tak. Řízky mám ráda jen ty co si udělám já - kuřecí a skoro nasucho, máminy plavou v omastku a tchýně dělá ty "zpocené" (tj ta strouhanka je mokrá a opadává, navíc je dělá z krkovice takže samá šlacha). Dřív jsem milovala smetanové omáčky, dneska si dám tak jednu porci ze slušnosti a mám vystaráno na půl roku.
Jen ta moje slabost pro čokoládu neustává, tuhle jsem při stěhování narazila na krabici obalů od čokolád co jsem kdysi jako holka sbírala (táta jezdil služebně do Německa a do Švýcarska, tak jsem měla "úlovky").