V reálném světě jsem se nikdy nesetkala s tím, že by někdo mé dítě soucitně hladil po hlavičce a vzdychal nad ním jako chudinkou nemanželskou...
Dokonce se mi tento stav jeví jako norma, minimálně proto, že mi potvrzení čehokoliv jakoukoliv institucí, jako spoustě dalších lidí připadá nedůležité a řešit to, je v dnešní době v dimenzi drbů "starý Vomáčkový".

Navíc můžu čestně prohlásit, že mě nikdy nenapadlo žádat to jako důkaz toho, že o mně partner stojí. Buď stojí a pak nepotřebuju, aby to potvrdil úřad, poznám to sama, nebo nestojí a ani dotlačení před příslušného úředníka na tom nic nezmění.

Po pravdě spíš žasnu, že to někdo řeší tak usilovně.