Koliesko, možná už jsi to psala, ale proč nechcete další kočku? Přijde mi to ve vašem případě jako jasná volba.

Já jsem si psa přála odjakživa, načetla stohy knih o výcviku, rasách. Prvního jsem měla ve 12. Když jsme po VŠ s budoucím mužem hledali první bydlení, nejvíc jsem se těšila, že si konečně zas pořídím psa. Nevadilo mi kvůli tomu vstávat o hodinu dřív, ani omezení při dětech, dovolených. Je to už stará fena, nejlepší pes, co jsem si mohla přát. Mám po ní i štěně, takže máme psy dva, teď už v domě se zahradou. Dcera sdílí mé nadšení, kluk má psy rád, ale byl by spokojený i bez nich, totéž manžel.