Zatím se držím a nereaguji.
Raději jsem to vše smazala, abych to nečetla znovu a znovu a neutápěla se v tom.
On mi slibuje hory doly. Že se změní kvůli mně. Prosí mě, abych zůstala a neodcházela. Že udělá vše..

Víte co je zvláštní, že se mi částečně ulevilo a částečně mi trochu chybí. Jak to je možné? Mate mě to..
Je to zvyk? Nebo pocit viny? Lítost?

Doufala jsem, že mě to pustí, jak to rozseknu a půjdu si za svým a nebudu váhat. To jsem se tedy spletla.

Kambala: také bylo tak těžké toho Tvého bývalého opustit? Také jsi měla tyto pocity?

Doufám, že budu mít dost síly řešit to pragmaticky a dotáhnout to.