Zoufalko, a ty doma nemáš žádné slovo? Otec s ním nemluví, ale jak to, že se syn nemá kam vrátit na prázdniny? Jak to, že ty si nedupneš a neřekneš, tohle je můj syn a má právo tu strávit léto? Jak to, že jsi dopustila, aby ho tvůj manžel vyhodil z domu?
Možná je opravdu čas začít přemýšlet nad tím, jak se stát aktivní hybatelkou a ne člověkem, kterej nechá věci, aby se děly samy, a pak je z nich nešťastnej (a ne sám).