Já bohužel jo, žila jsem poslední rok v neustálém stresu. Spouštěčem byl ten dlouhodobý stres. Byla to prekérní situace a když to někomu vykládám, tak má husí kůži, co jsem si užila. Dokonce na mém majetku byl spáchán trestní čin od vlastního bratra, kterého jsem měla ráda a hodně mu v minulosti pomohla. Nechci to tu vypisovat, ale byla to síla a vlastně to není u konce. Bylo mi zle a přistihla jsem se při tom, že myslím na to, jak to ukončit. Také okolí si všimlo, že jsem pořád smutná a nejsem to já. Protože mám, ale nějaké závazky na tomto světě - syna a manžela, tak jsem rychle mazala k doktorovi. Nestydím se za to, tedˇ se léčím. Beru antidepresiva, ty stavy pominuly, ale ještě to není ono. Pokud máš problém, tak okamžitě doktor, samozřejmě psychiatr a nestydět se, není za co :) Hlavně to začít řešit!!