Hroudo to znám, když se mi dlouhodobě daří a mám pocit, že všechno jde, tak jak má čekám nějakou jobovku, která někde číhá.
Říkám sama sobě, že jenom blbnu, proč by muselo být něco špatně, buď pozitivní, ber ten život s větší lehkostí, ale zatím se mi nepodařilo přesvědčit samu sebe. A stačí tak málo, aby se mi zase všchno bolestivě sevřelo kolem žaludku, třeba jenom nevinná poznámka, která ve mě vyvolá ten vodopád nesmyslných strachů.