Eeko,

no a co když je to tomu člověku z nějakýho důvodu trapný přiznat, že nemá (když fakt nemá)? Nikdy se ti nestalo, žes neměla třeba na útratu v hospodě a když tě do té hospody někdo lákal, tak jsi řekla ne že nemáš peníze, ale že nemáš hlad?

(Jasně, pak by dotyčnej neměl machrovat, ale o žádným machrování tady až dosud řeč nebyla).

A proč popírat, že může vedle toho, že někdo fakt nemá, existovat i možnost, že má, ale třeba má jiný priority a prostě to za to dát NECHCE?

Je pro mě těžký si představit, že pro někoho je těžký si představit, že jsou lidi, co na jídle vůbec neulítávají a dávat X euro za mořský potvory nebo za kebab ve stánku prostě NECHTĚJÍ, nevidí důvod,i když by je měli? Proč by měli vydávat peníze, které jistě nenašli na ulici, za něco, co nechtějí a neužijou si to, a navíc si to koupit nemusí? Jenom proto, že si Monty myslí, že by měli?

Buranské v tom smyslu, co píše Monty, by mi to přišlo v obou případech (tedy nemám/nechci dát) jen tehdy, kdyby se jednalo za platbu o nějakou službu, kterou reálně využiju, ale nezaplatím (ta německá hajzlbába, vypité pití z minibaru, spropitné pokojské, v Americe spropitné číšníkovi - slyšela jsem, že jsou tak málo placení, že je to v podstatě regulérní součást jejich mzdy a nedat jim se nesluší).

Ale pokud tu službu nechci a nevyužiju, tak to považuju za absurdní.