Já si prošla anorexií - skončila jsem na půl až jednom jablku denně. To, co popisuješ za stavy u své dcery, je v jejím stavu normální, prostě nemá na nic energii a vlastně jí to tak štve, že kope kolem sebe. Doku si sama nepřizná, že má problém, tak pomoc bude odmítat, ona se vidí jinak, než jak ji vidí okolí. Nevidí, že je vyhublá na kost, vidí se tlustá. Asi jako kdybys sis stoupla před portrét dinosaura a tvrdila bys, že to jsi ty, absolutně bys neviděla skutečnost, tak to v mozku při anorexii prostě funguje. Kontrola jídla je sice hezká věc, ale jak píšu, dokud si sama nepřizná, že má problém, nemá vyhráno, do té doby z tebe bude naprosto vypruzená.