Přidat odpověď
Tak já evidentně měla štěstí, že mi sednul jako člověk můj psychiatr a i ty léky. Já ale taky striktně odmítala AD, jasně jsem mu řekla, že tohle ne, že se to musí vyřešit jinak. Přesvědčil mě, že to mám zkusit, že se uvidí a je pravda, že jsem tam chodila zpočátku každý týden - bylo to tak správně, protože pořád jsem říkala - nic pozitivního necítím, k ničemu ty léky nejsou. Ale já necítila nějaké zhoršení, spíš jsem necítila nic, žádné zlepšení - no, vzhledem k tomu, že mi předepsal navíc na spaní Lexaurin, tak jo, velký plus jsem vnímala to, že jsem se konečně vyspala.
Předchozí