Grainne,

já když nemám kaviár, tak nebudu jíst radši nic, než chleba s máslem.

(přirovnání k tématu, o kterém se bavíme).

Protože to závisí i na tom, co máš v zádech, kdyby se náhodou něco pošpatnilo.

Tys třeba měla (a máš) rodiče, se kterými dobře vycházíš a kteří by Tě v případě nějakého nechtěného výsledku nejspíš podpořili.

Mně by moji pěstouni určitě taky chtěli pomoct, kdybych se dostala do situace třeba jako Zufina dcera, ale jak by k tomu přišli? Už toho pro mě udělali dost, a já bych si to, kdyby mi vyloženě nešlo o život, po nich ani netroufla chtít.

Takže jsem musela zohlednit i to, že následky jakéhokoli průs.ru si vyžeru sama až do dna. A to si potom člověk rozmyslí nějakej chleba s máslem - vyplatí se počkat na ten kaviár , nebo teda radši nic.

Ale já to měla jednodušší v tom, že je mi se sebou samou tak dobře, že to muselo být už NĚCO, abych se rozhodla to změnit.

A je moc dobře, že se každý může rozhodovat podle sebe a že se na pranýř už za nic nestaví, ale já PRO SEBE i tak preferuju zodpovědný přístup.