Kamarádka k nám nepřišla několikrát,kamarádka k nám chodila denně,někdy i dvakrát.A vždycky říkala mé dceři,že má hlad,ať jí dáme něco k jídlu,takže vždycky jsem jí dávala housku nebo chleba s něčím,případně buchtu.Když jsem ji potom začala posílat na jídlo domů,přestala k nám jezdit a začala pak jezdit k sousedům,kde dělala to samé,přijela a chtěla aby jí dali něco k jídlu.Vím to od sestřenice,kterou to taky štvalo,že k nim přijede s tím že chce najíst.Panenku si dcera zničit nenechala,nikdo se jí neptal,mě taky ne,jestli tu panenku může ostříhat.A vadilo mi to hodně a taky jsem to patřičně dala najevo.Dceři to samozřejmě bylo líto taky.Prostě dítěti kterému bylo dovoleno všechno,aby děťátko nemělo trauma z nějakého zákazu,bylo dovoleno ostříhat naší panenku.Protože ji stříhat chtělo,tak proč mu to zakázat,co kdyby v dospělosti mělo nějaké bloky vzniklé v dětství z toho,že nemohlo stříhat vlasy cizí panně.