Ahoj Michaelo,
vím, že jsem zaujatá. Ale pročítala jsem si stále dokola Emminy příspěvky jež tu byly označeny za invektiva a nějak v nich to zmiňované napadání né a né naleznou. Její odpověď na reakci pana doktora Tomana mi přišla jako snadno pochopitelná. Byla jsem vykulená a rozhořčená úplně stejně, když jsem o "rozdělení pravomocí" v Nbk porodnici slyšela poprvé. Možná se pan doktor nemůže ani tak hněvat na překvapené maminky jako na nemožnost učinit ze své pozice cokoliv s přístupem dětských sester a jeho dopadem na hodnocení celé porodnice.
V této diskuzi jsem snad nezaznamenala jedinou kritiku gyn. a porodnického personálu, ale s výtkami k dětským sestrám se tu setkáme poměrně často. Pokud bych odváděla špičkovou práci (a tu dle mých osobních zkušeností MUDr.Toman odvádí + mu nechybí empatický přístup k rodičkám) a někdo by pak pokazil celkový dojem z pobytu v porodnici jen díky svému hulvátství a pohodlnosti, zlobila bych se velice.
Nikde tu nezaznělo, že se níže popsané praktiky týkající se kojení v porodnici nepraktikují. Že v uvozovkách uvedená necitelná prohlášení jsou vymyšlená či nepravděpodobná. To tu nikdo (včetně Vás) nezpochybnil. Většinou jsme my nespokojené reptalky jen nabádány k tomu abychom hledaly chybu u sebe. Já u sebe takovou chybu našla - nechce se mi nad takovým chováním mávnout rukou. V porodnici jsem snad jen nebyla schopná se mu účinně bránit.
Pokud vynechám již tolikrát omílané kojení a budu se věnovat jen chování některých sester, jež mají být maminkám v jeho začátcích podporou a rádkyněmi... Byla tam jedna menší tmavovláska, moc milá... Vím, že Emma si uvedené hlášky nevymyslela a jsem přesvědčená o tom, že zdravotní sestry si něco takového ke svým KLIENTKÁM nesmí dovolit. Jsme totiž skutečně klientkami, jež si jejich služby platí ze svého zdravotního pojištění. Pominu-li i tento, pro mnohé jistě zábavný fakt - chovat se takto k matkám v citlivém poporodním období považuji za skutečnou nehoráznost. Dobře pro toho koho se takové chování nedotýká, ale nemůžete se Michaelo zlobit, že se proti tomu jiný ozve. Jednu maminku nechají uvedené připomínky chladnou a jiná opustí porodnici s velmi nepěknými vzpomínkami. Nevěřím, že tou správnou cestou by mělo být, že se ty "citlivější" obrní a nechají si mnohé líbit. Nezávidím sestřičkám jejich náročnou a finančně nedostatečně oceňovanou práci, ale omluvu pro ně stále nenacházím. Dříve jsme se s podobným přístupem mohli setkat i v jiných oborech (třeba na poště:-))a teď již zbývá snad jen to zdravotnictví. Na poště jsem možná schopna si nenechat nikdy nic líbit, pokud se však v podobné situaci ocitnu v nemocnici - pracuje proti mně pocit "jejich" jisté moci nade mnou. Navíc umocněný nepohodlím poporodních nepříjemností, kolísáním hormonálních hladin, problémy s kojením... spousta mi toho došla až posléze.
Jak jsem slyšela od jednoho moudrého člověka - tato práce je spíše poslání a sestra tak musí vydržet více než člověk.
Mě osobně by - vedle průběžného vzdělávání - stačila trocha slušnosti a empatie.