Reagovala jsem na první dotaz a po přečtení diskuse dodávám :)
Jsou rodiče, byť jich je menšina, kteří nemají potřebu velké kontroly nad dětma. Většinou je ani nenapadne, že by měli, oni taky vyrostli pobíháním po městě a že je dneska doba víc úzkostlivá, to k nim nedošlo.
Pokud máš potřebu maminku kontaktovat, osvědčilo se mi jí poslat dopis... slušnej, bez výčitek, napsala jsem jí tam svůj telefon, poprosila jí o souhlas, jestli u nás její syn může být a požádala jsem jí o její telefonní číslo, pro každý případ. Maminka v pohodě velmi slušným dopisem odpověděla :), já na ní kontakt mám, jejího syna bereme občas i na výlety (jinak by se nedostal, peněz mají velmi málo), a přinejmenším já jsem klidnější.
A nic to nemění na tom, že hranice si ve svém domově nastavujeme my, takže když se nám to nehodí, nemáme náladu, už jich máme plný zuby :D, jsou třeba jak z divokých vajec a podobně, tak k nám kluk prostě buď nejde vůbec, nebo ho v určitou chvíli velmi slušně pošlu pryč... a nic se nemění na tom, že příště přijde zas :D