" podle mne rozkládá vztahy neustálé nucení druhého do něčeho, co se mu fakt nechce a co ho nebaví, ale to nemá s kompromisem vůbec nic společného. "

Monty,

ale z druhý strany - pokud jeden má pocit, že si může i nadále dělat úplně co chce a není povinen se ničemu přizpůsobovat (tj. COKOLI by ten druhej po něm chtěl, tak by to musel buď vynutit nebo by to zkrátka nebylo vůbec), tak to taky není úplně to pravý ořechový (a nemusí to být chyba toho "vynucovače", leda v tom, že někoho takového už dávno nekopnul do zadku.)