Kudlo, měla jsi naštěstí štěstí, že jsi nezůstala bez rodičovské lásky (byť náhradní), když už jsi musel ztratit svoje rodiče... . Je moc hezký, že jsou hodný lidi, kteří umějí rozdat kus sebe i pro "cizí". A je vidět, že se máte rádi vzájemně.
Mně umřel táta, když mi byl rok a jemu 24 (proto píšu, že umřít může kdykoliv kdokoliv), náhradní za čas sice byl, ale rád mě neměl ani trochu...spíš jsem zažila psychickej teror.
Moc mi chybělo chlapský objetí, když jsem byla holčička .

A s tím strachem - to máš právě fakt pravdu...