nojo...tak se to prostě přihodí, co už nadělám.
Ale mně fakt táta chyběl moc, vlastně doteďka nevím, jak vypadá to otcovský objetí, což mě teda mrzí.
Horší pak byla nemoc mamky, která ji paralyzovala a udělala nemohoucí na celých 16 let, ale to už mi bylo přes 30...mojí sestře ale 18 a bráchovi o rok víc, a poznamenalo je to hodně oba.
Bývali by ji potřebovali ještě aspoň nějaký čas.
Takže bych byla pro to, aby lidi měli svoje děti včas
, i když záruku, že s nimi užijí i ty případné děti - vnoučata stejně nemají, to já vím
. Ale je šance.