mě vždycky fascinuje tady ta ,,banda,, dokonalých matek, co párkrát řeknou a udělají tytytyty a dítko poslouchá. já mám miláčky, se starším sem si půlroku dost tvrdě vyříkávala pozice, kousal a bušil do mě. byla sem z mého pohledu dost důsledná, on věděl, co přijde ale šel a udělal to a teĎ svoji pozici síly uplatňuje na miminech, který jdou v jeho šlépějích.. přitom ale hlavně starší byl v té době hýčkané miino,co mu bylo vše vysvětlováno a přes ručku dostal tak možná 2x za celou tu dobu když šlo o zkratkovitou reakci při vážným ohrožení (trouba, sporák). i tak je to ten muž, co jde na věc přes sílu, má to v povaze a je to něm znát, ale ono dvojčata nejsou o moc jinčí.
na tuhle situaci bych zareagvala tak, že by mě v první chvíli polilo, že si čtu a dítko mi bije mámu. takže bych vskočila a popadla ho a podržela si ho ,,z voka do voka,, a ještě jednou tvrdě a důrazně řekla nenenene. moje děti by teda brečet nezačli, tipuju, že by se pokoušely švihnout i mě jen tak, z prdelky, protože žádná sankce není dost velká. odnesla bych ho stranou, byla zlá matka co se na něj mračí a když by vypruzoval jo kjor, tak i přea tu pazouru byy dostal. dvouleťák by i nesměl k babičce s tím, že babi to bolí a zlobí se