No, sama bych na místě matky dítě od sebe neodstrčila, ale taky bych ho neutěšovala, asi bych řekla něco ve smyslu, že to babičku bolí, proto se to nedělá, a půjdeme se jí omluvit.

Ale zase je potřeba vidět, že děti jsou různé a matky taky, dítě se od mala učí i zacházet s různými povahami lidí; jedno dítě po rozbitém kolenu brečí dvacet minut, jiné jen fňukne, někdo řekne na rozbité koleno "ale jdi, to nic není", někdo pečlivě pofouká a ošetří náplastí a utěšuje. I s tím je třeba žít, že není jedna univerzálně dokonale správná reakce, která povede k dokonale vychovanému dítěti.