Nic jsem jim do hlavy nevtloukala, jen jsem je dala na první stupeň na trochu alternativní zš (bez známek a přehnané soutěživosti, podporující spíše spolupráci a pomoc slabším, neomezující nadané v jejich rozvoji kam libo). Doma jsem je neučila, RD mi stačila
Teď jsou moje děti již v tom pozdějším věku (přesněji řečeno dospělé) a "dům" nevnímají jako "hrůzy", jsou to spokojení úspěšní studenti.
A pokud vím, nikde jsem nepsala, že běžná škola udělá z lidí nesamostatné vadné pitomce s pocitem méněcennosti, a to ani když si odmyslím tvoji zkratku a nadsázku. Jen poukazuji na věci toho typu, že např. většina českých dětí si již na konci prvního stupně myslí, že jsou blbé na matematiku, ačkoli to logicky normálním rozložením tohoto nadání v populaci nemůže být pravda. Dále že horší známku z diktátu dostane dítě (obvykle, neříkám, že všechny učitelky si to takto zjednodušují) i v případě, že příslušná pravidla zná, ale prostě jenom nestíhá. Následky jsou pak v pozdějším studiu a dospělosti možná málo viditelné, ale nepochybné.