No já třeba nikdy problémy ve škole neměla, ale učila jsem se dobře, všechno mi šlo a zůstala jsem hluboko pod svými možnostmi-naučila jsem se dobře napsat písemky apod., hlídala jsem si, abych nebyla považovaná za šprtku a v kolektivu nevybočovala, až ke konci gymplu jsem objevila něco, co mě zajímalo natolik, že jsem se o to zajímala hodně sama od sebe bez ohledu, co škola po mě chtěla, ale fakt mě mrzí, že mě v tomhle škola zabrzdila (a je mi zároveň jasný, že kdo je fakt výrazná individualita, tak ten se školou zbrzdit takhle nenechá, ale to já zas nebyla)....a můj brácha byl hodně chytrej, ale trochu mimoň a trochu na některý věci pomalej a jeho škola zlikvidovala psychicky totálně, získal naprostý odpor k jakémukoli vzdělávání, je strašná škoda, že tehdy nebyla šance pro nějakou alternativu, myslím, že jeho by to fakt zachránilo, pomohlo by mu to najít jeho cestu a díky tomu i místo ve společnosti, ta slavná školní socializace z něj naopak udělala člověka, co nesnáší většinu lidí.....tak to jsou takový dva pohledy, co může bejt na ZŠ blbě a jak to člověka poznamená....