JO, to je jedno z pozitiv které máme, že finančně jsme zabezpečení dost slušně i do budoucna, manžel má menší firmu, máme velký dům, bez hypotéky, dvě auta.... ale mám jiný problém, s manželem jsme už spolu 18 let a manžel je o 20 let starší než já, takže je mu 57 let. Vím že se říká, že na věku chlapa nezáleží, hlavně na věku matky, mě je 37. Manžel je velice vitální, s dětmi lyžuje jezdí na kole, fyzicky je na tom jako 40cátník. Ale hlavně proto se bojím těch reakcí lidí z našeho maloměsta, že si budou ťukat na hlavu, že mám další dítě s tak starým chlapem. Další věc je ta, že jsme oba Vysokoškoláci, ale já ještě pořádně neměla možnost své vzdělání uplatnit a pravděpodobně bych ho s pátým dítkem už asi nikdy ani neuplatnila. Mě osobně to ale zase tak nevadí. Smysl života vidím píše v krásné rodině a zdravých šikovných dětech. Nejsem moc kariérní typ, spíše mateřský. Potrat bych nesla psychycky hodně těžce. Jenže Lehce se řekne, ser na okolí, nežijeme v izolaci, každý den mě čekají ty nepříjemné pohledy lidí a hloupé narážky, nevím zda to se svou povahou ( ryba) ustojím.