Arsielo, já jsem úča a po integraci (inkluzi) toužím. Ale za součást integrace považuju i možnost domácího vzdělávání a praxe mi ukazuje, že to tak skutečně je. Jen si nemyslim, že by to bylo možný vysvětlit pár větama někde na diskusi.

Takže riskuju, že mě někdo chytne za slovo, protože nejsem schopna domškolu popsat komplexně, ale přesto zkusim pár faktů:
Z našich domácích školáků VŠICHNI mají dost dobrý důvody pro to, proč si zvolili domácí vzdělávání a zároveň NIKDO neřekne předem, jak dlouho bude domškolu provozovat, protože nikdo z těch rodičů není dogmatickej, pro všechny je to věc otevřená a závisí na vývoji celkové situace - u většiny rodin jde o dočasnou záležitost. ČÁST rodičů by dokonce dítě mnohem radši dala dítě do školy, jenže nemůžou, protože nemají v dosahu školu, která by s jejich dítětem byla schopna pracovat. Část dětí do školy původně chodila, než situace donutila rodiče zvolit jinou možnost vzdělávání, protože to nefungovalo. Část našich domškoláků už z domškoly nastoupilo do denní školy - poté, co rodiče napravili, co státní školství předtím napáchalo.

Každej rok se nám ozve minimálně jedna rodina do domácího vzdělávání s prvňákem, kterej cca v říjnu už odmítá chodit do školy, má bolesti břicha a je mu na zvracení... a nebo takový projevy nemá, ale rodiče vidí, že školu už po dvou měsících nesnáší a chtějí vrátit dítěti touhu poznávat nový věci. Já s těma rodičema mluvim, s dětma se seznámim a s jistotou můžu říct, že kdybych měla pocit, že děti nebo rodiče jsou mimo, tak bych je v naší třídě zapsaný mít nechtěla. Ale jsou to normálně rozumný lidi, který by si jen pár měsíců předtim vůbec nepomysleli, že by mohli o něčem takovym, jako je domácí vzdělávání, uvažovat. Jenže když o sobě dítě, který v říjnu první třídy počítá do stovky, myslí, že je hloupý a k ničemu, tak je prostě něco hodně blbě. Shodou okolností tyhle konkrétní děti letos v září nastupujou opět do školy, protože se v jejich blízkosti otevírá nová alternativa.

Pro některý děti bude vhodnou cestou i domácí vzdělávání na druhym stupni, proto jsem poslala žádost, aby naše škola mohla nabízet domácí vzdělávání i na druhym stupni. Zřejmě nám nebude vyhověno, protože dokud bude na ministerstvu soc. dem., budou o domškole rozhodovat lidi, který vůbec nezajímaj výsledky takovýho vdělávání a jsou z principu proti alternativám v jakýkoli podobě (ostatně dělají vše proto, aby omezili i nestátní školy - Dobeš chtěl dokonce jednotný osnovy, aby se zas děti v celý republice učili ve stejnym čase stejný věci, nejlépe ze stejných učebnic; současná vláda zatim blokuje "jen" domškolu a lesní školky, na ten zbytek zřejmě půjde přes prachy...).

Osobně bych byla hodně opatrná v podpoře podobných rozhodnutí - ono je to totiž třeba vnímat komplexně. Jak se podaří zakázat jednu možnost volby, říkáme tim, že nám můžou zakázat i další. Nikdo nenutí všechny rodiče provozovat domškolu, stejně jako nikdo nenutí všechny rodiče posílat děti do lesní školky, ale ve vlastním zájmu bychom všichni měli bejt pro, aby ty možnosti existovaly. Já např. už zřejmě nikdy nebudu rodit, ale přesto budu podporovat možnost volby přirozenýho porodu, protože kdybych to nedělala, myslim, že bych přispěla k tomu, aby nám příště někdo zakázal vybírat si dětského lékaře, míru očkování nebo něco dalšího.