Tohle si neumím moc představit - já vždycky vydělávala víc a manžel byl léta doma s dětma, ale kdybysme se nedejbože rozváděli, tak má podle mě na půlku absolutní nárok. Pro mě by bylo výrazně těžší sedět doma s totálně negativistickým dítětem, který zásadně nechce nic dělat a nic se mu nelíbí, než sedět nad kafem s příjemnejma, motivovanejma studentama, který mě uznávaj jako člověka, kterej něco umí, a ještě mu za to slušně zaplatí. Prostě mám intenzivní pocit, že jsem "vyžrala" to snazší, a přišlo by mi fakt děsná sviňárna chtít manžela odrbat ještě na penězích. (Pomíjím, že podle zákona by to ani nešlo.)