Dítě 7 neustále mění rozhodnutí. Nevím, kde to viděl, ale každou chvilku změní názor - chce snídani, nechce snídani. Chce ven hned jak to potvrdí, tak chce zůstat doma... Denně několikrát, já se většinou držím toho, co řekl jako první, ale taky ne vždy, hlavně, když je mi to jedno.
Dneska začal, že celý den zůstane v posteli. Zeptala jsem se, jestli to myslí vážně, že to je dlouhá doba, žádný hraní, jen knížky, že to je fakt moc. On potvrdil, ještě dvakrát, že v té posteli chce zůstat a chodit maximálně na záchod, ani k jídlu že nepůjde. Tak jsem řekla dobře, budeš tedy celý den v posteli. A v ten okamžik začal couvat, ale nepovolila jsem. Bude v posteli se suchým pečivem a jablkem a vodou(i to je ústupek, protože u nás se v posteli opravdu nejí).
Je to trest nebo důsledek?
Lze nějak dobře reagovat na tyhle neustále měnící se názory a řeči?