Neděje se mi to často,ale už jsem taky několikrát zažila.A ne že by mě to vysloveně naštvalo,ale určitě se nad tím pozastavím,a příště ode mě dotyčný nemůže očekávat ani zrnko pšenice.Zrovna nedávno se mi stalo-syn si na narozky pozval kamarády a jeden z nich řekl,že jeho teta by chtěla ochutnat kousek dortu,že jí má přinést.Chlapeček měl sice na mysli,že jí má přinést kousek z jeho přiděleného dortu,ale syn měl mega dort,tak jsem si řekla že neubyde a poslala kus dortu,že vystačilo nejméně pro čtyři lidi.Dotyčná teta nebyla schopná ani zamečet,natož poděkovat,asi by jí ubylo,kdyby řekla jedno slovíčko,"děkuju."Taky ode mě příště neuvidí už ani drobek.Vadí mi to,protože mám pocit,že ty lidi to považují za naprostou samozřejmost,že jsem byla ochotna pro ně něco udělat,nebo mají pocit,že to snad je dokonce moje povinnost.Nemluvím jen o dortu,to byl jeden příklad za všechny.