U nás se to projevuje také sportem. Nejdřív to začalo otužováním, plaváním a následně otužileckým plaváním, teď hlavně běhá. Není to úplně do zničení, hlídá se, takže mě spíš prudí přebytkem energie. Zatím dospěl k půlmaratonu, uvažuje o maratonu a láká ho vytrvalecké plavání, naštěstí má trpělivost dělat vše postupně, ale doufám, že se nedostane do fáze jako můj bratr, který začal běhat ultramaratony.
Pozitivem je, že má mnohem lepší kondici a hezkou postavu, negativem, že potřebuje svou každodenní dávku sportu, což se někdy nehodí a stává se to časově náročnější a to on má často pocit, jak se kvůli nám omezuje. Takže se mu zatím posmívám, že je typický produkt krize středního věku, ale doufám, že nezblbne úplně.