Zaregistrovaná, díky. Je to tak jak píšeš. Kdo zná mé předchozí příspěvky, tak ví, že jsem se 3 roky snažila zachránit vztah s otcem dcery. On ale neměl zájem na tom budovat rodinu a dost mě přehlížel, nezajímal se o mě. I přesto jsem se kvůli malé velmi dlouho snažila dělat vše proto, aby to fungovalo. Před 4 měsíci navrhnul, že se rozejdeme, tak jsem mu řekla ať se odstěhuje a odstěhoval se. Už jsem nemohla v tom vztahu pokračovat, žila bych s člověkem, který mi nedává lásku a kterého naprosto nezajímám, který se mnou nechce trávit čas atd. Myslela jsem, že mu to dojde a bude se chtít vrátit zpět. Dokonce se snažil i u nás přespávat. A já ho nechávala. Pak jsem ale zjistila, že to tak má blíž do práce.
Bylo to pro mě hrozné, protože mi zhasla naděje na to, že to můžeme dát ještě dohromady. A najednou se ozve ten kamarád, bývalý přítel z doby před 10 lety a chce mě vidět, zve mě na večeři atd. Byla bych blázen kdybych nešla. Proč bych to dělala? Protože má ženu a děti? Vždyť jim to třeba nefunguje (minimálně v posteli) a všichni by se měli dobře, kdyby byli ve svazku s někým, s kým by to fungovalo. A věřte mi, znám ho dobře a vím, že mi nelže. Pro děti je někdy lepší, když jsou oba rodiče šťastní s někým jiným... také jsem byla v situaci, kdy jsem chtěla zachraňovat a za každou cenu udržet rodinu, ale skončila jsem na antidepresivech, protože prostě otec mé dcery nemá zájem. neodpoutal se od rodiny původní.
Také jsem nikde neřekla, že s milencem chci být a odtáhnout ho od ženy. jen jsem řekla, že by bylo super mít s ním milenecký polovztah do té doby, než si najdu přítele. a zatím jsem se nezamilovala a poznala bych, kdyby to "na mě lezlo" a asi bych se radši rozešla... zatím ale nevím, zda to bude pokračovat. On je dost vytížený rodinou a prací, takže třeba ani na mě nebude mít čas a všem naštvaným kritičkám zde na diskuzi se uleví .