Myslím,že už ti zazněla spousta hodnocení a "dobře míněných rad", ale jen málo odpovědí na úvodní otázku.
Takže:
Milenecké vztahy fungují jen v případě, že je předem jasně formulovaná dohoda, o jaký vztah se jedná, a tato dohoda se dodržuje. Např. "Jsme spolu kvůli sexu (z jakéhokoliv důvodu) a vzájemně projevované pozornosti, ale nechceme/nemůžeme být partneři (z jakéhokoliv důvodu). Z toho vyplývá, že nelze u druhého cokoli nárokovat nebo předpokládat - pokud něco chci, musím si o to říct a ten druhý vyhoví/nevyhoví.
Pokud dohoda není možná nebo ji někdo začne porušovat, smrdí to průšvihem, který můžou odskákat i původně nezůčastnění lidé (partneři, děti).
Nejsem asi moc mimo, když řeknu, že při výběru milence musí být člověk, co se týká spolehlivosti a charakterových kvalit, mnohem náročnější, než při výběru partnera