Přidat odpověď
Tak já si myslím, že vůbec není důležitý, jestli je to NORMÁLNÍ - pokud na to nemá chuť a neprovozuje to a je spokojenej, tak k čemu by bylo dobrý řešit, aby tu chuť měl?
Něco jinýho by bylo, kdyby s někým žil a ten druhý by tu potřebu měl - pak by bylo asi namístě řešit, jak to udělat, aby ten druhý nemusel žít v celibátu. Píšeš, že ten člověk nemá potřebu sexu, ale jak by to bylo, kdyby ho občas provozoval čistě kvůli tomu druhému - hnusilo by se mu to? byl by to schopen "vydržet"? nebo když už by to nastalo, byl by si to schopen i užít?
Předchozí