k zamyšlení to je,ale zase se dostáváme do stavu,kdy to musím já nějak akceptovat, obávám se,že to v sobě zpracovat nedokážu,ty jeho výčitky jsou velmi nepříjemné,a mě bodají do srdce,s každou jeho výčitkou se mi vzdaluje a oškliví,tohodle zřejmě nejsem schopná, neumím pouštět něco jedním uchem tam a druhým ven,vždycky to ve mě nechá nějaký šrám a jizvu... Takže tohle fakt nevím...

Pro mě tahle diskuse byla celkem plodná, protože jsem se víceméně rozhodla,že trvat budu na změně jeho chování ne svého. Pokud on chce i nadále ve vztahu zůstat,dnes mě celý den ujišťoval smskami,že ano,pak bude muset se naučit on ty výčitky polknout a taky se zaměříme na moje uspokojení,ne jeho. A je dost možné,že dojdeme i k tomu sexuologovi. Nemyslím si,že se to kdy vyřeší k radosti obou a nějakému šťastnému sexuálnímu životu nás obou,ale přece opravdu nemůžeme odpískat 16ti letý vztah kvůli sexu,pro mě je to nepochopitelné. Asi jsem staromódní.