Mám strach z bolesti. Bolest mi způsobuje šokové stavy. Čím jsem starší, tím je to horší - ovšem tím méně se tomu mohu vyhýbat.
Holky nic moc mi není. Omlouvám se těm, které máte skutečné potíže. Hledám spíš pochopení, radu a snad i sdílení, máte-li to někdo stejně.
Jsem expert na drobné úrazy - při mytí nádobí si píchnu vidličku pod nehet, věčně mám ukopnutý malíček, levý, chudák, už je úplně vyhnutý - tohle jsou malé věci, vlastně směšné a legrační :)
Ale když jsem si zlomila ruku, seklo to se mnou, ve dvacetistupňovém mrazu jsem sebou švihla o zem, vnímala jsem, ale potila se, třásla, koktala, měla návaly do hlavy, pocit na zvracení (ležela jsem tam skoro hodinu, lidi chodili kolem, až jsem zavolala kamaráda, který mě posbíral a odvezl do špitálu).
A tohle stejné zažívám při každé bolesti. Včera po výměně tělíska - doktor je velmi chápavý a vstřícný, píchnul mi něco od bolesti, domů jsem měla odvoz, doplazila se do postele a spala pět hodin.
Zatím jsem na takové doktory měla dost štěstí, ovšem našli se i takoví, kteří mě považovali za histerku nebo mě dokonce zesměšňovali.
Za týden mám zubaře - konečně jsem našla! Napoprvé to bude jen prohlídka a domluva o péči, ale pak dojde i na zákroky a jsme zase u té bolesti..
Nebojím se předem, není to trauma ani tréma, když už se něco děje, chodím poctivě, hlavně ty zuby, jsem naučená, že právě dr je jediný, kdo mi pomůže. Ale potom, to je martyrium.
Doufám, že nejsem směšná i pro vás, máte to někdo taky tak? Dokážete to nějak ovládat a jak? Co mi pomůže?
Samozřejmě to vždycky nějak protrpím a nakonec přežiju. Jen prostě s tím věkem musím počítat, že bolestí bude přibývat a chci na to nějak "vyzrát"..