vokounku,

fór je v tom, že právě nemůžeš dělat věci, o kterých víš, že tě z nich bude žrát svědomí. Já svému svědomí neporoučím, protože nemusím - při rozhodování totiž dobře zvažuju všechny známé argumenty, nedělám ukvapená rozhodnutí.

Ovšem to zaklínadlo "nebudu dělat nic, co by ublížilo nebo mohlo ublížit druhým" je taková manipulativní past, co nás naučily maminky: "ale jdi ty, papej polívčičku, maminka si s ní dala takovou práci a ty jí teď nejíš, ošklivá, maminku to bolí". (A holčička se slzami v očích láduje drškovku a prodýchává dávení).

Jsou ženské, které před jakoukoliv radostí pátrají, jestli náhodou někomu neubližují tím, že se cítí šťastné. Nikdy nevíš, co "tutově ublíží" druhým - možná by ses divila, jak v pohodě budou.

V první řadě má člověk koukat, aby neubližoval sobě.