Zpětně jsem se trochu zamyslel nad oněmi přípravami na válku. Takovéhle katastrofické úvahy mají zjevně svoji přitažlivost - kdo z nás si někdy nezkusil testík typu: jaké tři věci byste si vzali na pustý ostrov? Možná proto, že řešíme svoje všední problémy tak odlišné od toho, na co jsme evolučně naprogramováni... No, každopádně jsem dospěl k závěru, že pro případ války raději nedělejte dvě věci: nenakupujte zlato a nekupujte teréňák.

ZLATO. Dávno už pro nás nemá magickou hodnotu coby součást slunce, přinášející našemu domu, dobytku a polím božské požehnání. Je to prostě směnný prostředek. Přesvědčení o jeho stabilní hodnotě vychází se srovnávání s jiným směnným prostředkem, penězi. To ale z hlediska lidských potřeb (nepočítám nutkavou potřebu hromadit, postihující zlomek populace) dává jen relativní hodnotu. Skutečná hodnosta by se odvíjela od hodnoty směňovaného zboží. Ne nadarmo se říká: vyvažovat zlatem. Nemusíte si představovat, že by se třeba váha mouky skutečně vyvažovala stejnou vahou zlata. Ale zažil jsem, že mouka zdražila během jednoho roku zhruba padesátkrát - počítáno v německých markách, v tehdejším kontextu pokládaných za platidlo stejně "stabilní", jako dnes zlato. Zdražení ve skutečnosti znamenalo JAK to, že se mouka silně zhodnotila, TAK to, že marka stejně silně na hodnotě ztratila. Jinak řečeno, v takové situaci byste si za gram svého zlata koupili padesátkrát méně, než před rokem. Dejme tomu, že dotyčný pán spoří usilovně, je single, má celkem slušný dvacetitisícový plat, odkládá polovinu. Při aktuálních cenách si za rok koupí asi čtvrt kila 14-karátového zlata, za čtyři roky kilo. Za to kilo by si teoreticky koupil stovky padesátikilogramových pytlů mouky, což vypadá jako dobrý obchod jen do doby, kdy se mouka zhodnotí (zdraží) a on si za kilo zlata koupí akorát 13 pytlů. Jen trochu by ho asi utěšilo, že peníze ztratily na hodnotě ještě víc. Skutečné materiální zajištění tedy spočívá ve schopnosti produkovat přebytky mouky.

Auto za chvíli.