..je to pro ni velikánská změna...snažila bych se to moc okatě neřešit, k malému se chová hezky, tedy se snaží se s tím vyrovnat, a to je důležité.
Udělala bych si každý den čas jen pro ni...až bude někdo malého hlídat...ale fakt tak, abych nebyla ve střehu, až malý zabrečí, abych hned k němu běžela...prostě být jen pro ni na 100%.
Ona se s tím nějak vyrovná, chce to čas a pevné nervy, myslím, že je důležité, že tu svou zlobu nebo zklamání neobrací vůči miminku..
A jinak - jeden psycholog vysvětloval nějaké mamince problémy s děckem při narození dalšího sourozence tak, aby si představila sitruaci, že k nim domů přibude ještě jedna žena a manžel to bude komentovat slovy - "miláčku, přivedl jsem ti kamarádku. Teď sice budu víc s ní a budu se jí víc věnovat a bude spát se mnou, protože mě víc potřebuje, ale neboj, časem si spolu budete vařit a uklízet, určitě si budete rozumět. Všechno ji naučíš, ukážeš, budete se mít určitě rády. A teď běž a udělej té paní něco k jídlu, budeme se o ni starat spolu".
Děti prostě taky žárlí na rodičovskou pozornost, a projevuje se to různě.
Starší dcera narození o 4 roky mladšího bráchy nesla statečně a rozumně... mladší dcera - bylo jí necelých 13 měsíců) narození mladšího bráchy odstonala (byla nemocná poprvé), týden se mě stranila, a navíc máme natočenou její neuvěřitelnou reakci vševypovídajících grimas, když jsme nejmladšího přivezli domů a poprvé ho uviděla.
když ale nakonec zjistily, že je máme rády všechny, nějak se to zklidnilo a myslím, že se te´d kolikrát pěkně spiknou i proti nám...ta žárlivost tam tolik není.
Navíc je docela dobrá ta kombinace holka x kluk
.