Pam-pela to napsala hezky. Ještě bych dodala - dcerka možná cítí z tebe určité napětí a vůbec netuší, z čeho jsi nešťastná, smutná atd. a na základě toho pak může reagovat. Je dobré jí říkat o svých pocitech a trápeních, ona tě pak bude mít šanci pochopit a nemusí si důvody domýšlet.
Často si myslíme, že děti chráníme tím, že v sobě skrýváme svoje starosti, jenže naše nervozita se k nim dostane, ať chceme nebo ne a děti nerozumí, co to je, jen silně vnímají emoce.