A na závěr:
JAK TEDA NA TO? Jsou dvě cesty, jak na to: NATO a stomatologie. Nevěříte-li té první, pořiďte si do rodiny zubaře – staňte se zubařem, vstupte do manželství se zubařem, dejte děti na zubařinu, klidně dvě. Pro člověka západní civilizace, která zpochybnila krále, Boha a nakonec i lid, zůstaly už jen dvě věci jisté: že musí umřít a že musí k zubaři. Nouze naučila i Dalibora housti, a bolest zubů se někdy překousnout (občas doslova), dá se získat odklad žvýkáním hřebíčku, dá se doufat, že to přejde, ale ono to nepřejde. Pak přijde chvíle, kdy doma zazní mužná slova: „Mámo, dej mi sto euro/valoun zlata/zabij čuníka, sice zabiju já tebe!“ Nerada matka dá, nerada, ale dá, i když ví, že dává vydřiduchovi, který se za ně bude třeba občas okázale, byť krátce projíždět obcí vlastním autem. Zubaři si mohou dovolit mít ceny i za války stabilní, tj. stejné jako před válkou, to váš problém je, že z hlediska příjmů vás to teď stojí mnohem víc. Takže nezoufejte - zoufat nechte jiné. Jsou to rybky, které se samy rády zavěsí na háček, stačí jen mít nahozeno.