Nevyvozovala bych z toho vůbec nic. Dcera taky měla takové tendence vidět lidi, děti. Jenomže čím byla starší a líp mluvila, tak vyšlo najevo, že stejně tak jako vidí pána nebo holčičku, tak vidí zajíčka nebo kytku. Třeba ji při procházce ve městě silně zaujmul plakát a pak ho najednou viděla doma na stropě a bála se. Nebo jí na hřišti učarovala růžová koloběžka s Hello Kitty a pak ji viděla u sebe v pokojíčku a byla ráda, že jsem ji "koupila". Spíš než duchové myslím jde o to, že fantazie nebo myšlenky malých dětí jsou vizuelní a to tak, že se až zhmotní. Časem se tyto schopnosti ztrácejí. Že dítě vidělo "tetu" mi přijde po mých zkušenostech úplně normální. Na duchy věřím, ale prostě myslím, že to, co vidí děti, nejsou duchové.