3 leté dítě.
Učím ho půjčovat věci.
Respektuji, že jsou věci, které půjčovat nechce.
Tj. např. včera jsme měli návštěvu, malý má dejme tomu 150 aut, se kterými si může hrát. Jedno z nich je úplně nové a zatím je nechce dát z ruky. Tj. návštěvové dítě si mohlo hrát s kterýmkoli z těch 149 (říkala jsem: Půjč xxx mercedes...), ale nenutila jsem ho, aby půjčil zrovna ten VW, který teď nutně potřebuje si s ním hrát sám.
Obdobně - má 2 odrážecí motorky - jednu (žlutou) má oblíbenější - tj. přijde-li kamarád nebo bratranec, je veden k tomu, aby mu půjčil černou motorku, ale nenutím ho, aby sám jezdil na černé a půjčil žlutou...
Ale je fakt, že malý má jen velmi málo věcí, které považuje za natolik "moje", že je půjčit nechce. Je to spíš výjimka. Jinak se o věci ochotně dělí.
Já jako dospělá také půjčuji a je mi půjčováno, na vesnici to jinak nejde
Tj. sousede, půjč mi (většinou nějakou technickou vychytávku, kterou bych já potřebovala jednou za pár let) třeba majzlík, na druhou stranu já půjčuju věci, které jsou mi taky "k ničemu" - barel na vodu/kvas třeba...