Já se celkem hlásím k tomu názorovému proudu, Vojtovku jsem cvičila s prvorozeným synem od 3. do 9. měsíce a pralo se to ve mně podobně, jak popisuješ. Ale snažila jsem se cvičit, protože jsem nebyla s to plně kvalifikovaně posoudit, nakolik je problém vážný. Ani jsem neznala (a nevěděla, kde hledat) odborníka - neurologa/fyzioterapeuta apod. - který by ten názorový proud sdílel a byl mi schopen nezávisle poradit. Navíc ve mně ten proud teprve rostl a k mnoha věcem jsem dospěla až později. U druhého dítěte už bych byla obezřetnější, schopná získat víc informací a třeba dostat se k alternativním metodám.

Šlo o predilekci hlavičky a oslabené/ne správně zapojené břišní svaly. Byla jsem zdeptaná nemocničním porodem, zklamaná zdravotníky, ale stejně jsem si netroufla jejich doporučení zcela ignorovat. Další dva porody proběhly zcela přirozeně a nerušeně, a jejich výsledkem byly dvě zcela zdravé děti, které žádné cvičení nepotřebovaly.