Úplně vidím sebe a syna, kterému bylo sotva pár týdnů. když jsme se dostali díky rehabilitacím až k vojtovce. Měl problém s jednostranností, nepoužíval druhou stranu těla jak by měl, ale nebyl to závažný problém a nic strašného. S vojtovkou jsme měli problém hned od začátku. Řval jak tur, já nad ním a nedávala jsem to, navíc jsem viděla, že on fakt není z těch dětí, na které se to má používat. Vrchol všeho bylo to, že mi asi po třetím cvičení totálně odmítal kojení, i když byl už hladový a jindy hodně žravý, strašně u mě brečel a když si ho vzal manžel, tak se teprve uklidnil. Já rozhozená, syn totálně, manžel pak už taky a tím jsme s tím skončili, naštěstí jsem měla fajn rehabilitační, které když jsem to vylíčila, tak jsme přešli jen na lehké cviky a protahování. Dnes je z něj normálně pohyblivé děcko, žádný problém, poměrně brzy se srovnal a vše v pohodě. Občas jí podle mě nastaví na děti, které jí nepotřebují a psychické následky podle mě dítě mít může. Můj syn mi to názorně ukázal.