Knihu neznám, ale mě psychicky vojtovka neseděla, s jednou fyzioterqpeutkou jsme vymýšleli spíš jiná cvičení (na slabé břišní svaly dát dítě na stůl, nohy přesahují, lechtat na bříšku) a pomáhalo to, ale šlo o malý problém, u velkých vojtovka bůh, ale dnes se fakt nadužívá, přitom to není jediná metoda rehabky. Jsem se ptala naší fyzio vojtářky, jestli to je nutné a ona, že asi ne, ale že se mi bude aspoň hezky vyvíjet. a jelikož po vojtovce byl syn dráždivý a plačtivý, stopla jsem to a syn byl zase klidný a dodnes zůstal naprostým pohodářem, cítila jsem, že bych to riskovala. Aspoň jsme začali cvičit ve vodě, nejdřív spolu ve vaně. Zůstala mu vida jako největší láska.