V medicíně není nic černobílé a nic není bez rizika. Tak jako každý lék i Vojtovka může mít nežádoucí účinky,proto se u každé léčby musí vážit poměr přínos:riziko. Pokud máme nedonošené dítě s neurologickým postižením a je pro něj Vojtovka vhodnou terapeutickou metodou, není o čem diskutovat, taky ho nevyndáme z inkubátoru, protože se bojíme, že se mu stýská. Na druhou stranu mám silný pocit,že každá doba je zatížená jakousi módou v medicíně. Generace mých rodičů si chodila trhat mandle, v mojí generaci byla větší půlka třídy na řezání uzdičky a v generaci našich dětí pozoruji určitou vášeň pro Vojtovku. Opravdu mám pocit, že se dnes posílají cvičit i děti se zanedbatelným problémem. Nevím, jestli je to opatrnost, nebo je za to hodně bodů od pojišťovny. Rehabilitace není mojí specializací, ale pokud má maminka obavy, neváhala bych požádat o názor dalšího odborníka, i lékaři jsou jen lidé.
Pokud se nebavíme o dítěti s jasnou indikací, myslím, že hodně záleží na pohledu maminky. Příjde mi to trochu jako s posazováním dětí. Dnes se skoro bojím přiznat, že své dítě posazuju, byť je to v zahraničí zcela běžné, jen v Česku máme patent na rozum a chceme kurtovat devítiměsíční chudáky, aby se sami aktivně pasivně neposazovali:)