mám takový příběh, s pár základníma postavama - občas jsem jednou z nich, občas ne a ten si tak průběžně promýšlím,přehrávám, když dělám něco rutinního, někam jedu nebo jdu. průběžně se tam objevují i reálné situaace, které řeším a občas mi moje parta fiktivních hrdinů nabídne řešení, které by mě samotnou ani nenapadlo, ukáže situaci v jiném světle, "z venku"
je to vlastně takový román, nejspíš pěkný škvár, co by to nedotáhla ani do levných knih
jsem ráda, že v tom nejsem sama, onehdá jsem zrovna přemýšlela, zda je to normální nebo to něčím zavání