Mrkev, chápu jak to myslíš a i já si něco podobného vymýšlím. S tím prádlem jsi mi připomněla, že jsem podobné myšlenky měla občas také. Jen při věšení - představovala jsem si, že je válka a museli jsme z domu, nějak někde přežíváme, utíkáme a každý má to prádlo, které věším...
Pak při uklízení kuchyně: rychle rychle, jakmile přijde (dítě, manžel), tak už to tady bude vždy v takovém stavu, v jakém se zjevili ve dveřích . Pomáhá mi to, protože mám tendenci nedodělávat věci do konce, naplnit myčku jen napůl, nebo nechat nádobí na umytí ručně "na později" atd. Nebo si sem tam představuji, že manžel přivede na návštěvu svou dávnou kamarádku (nenaplněnou lásku), na kterou dětinsky žárlím, nebo přijde švagrová a s radostí si prohlédne můj bordel
Jo! Teď jsem si díky Angreštu uvědomila, že někdy - abych urychlila utírání po sprše - si říkám: To co už mám utřené, mě nebude bolet... praštěné, co? A pak si stejně naštvaně uvědomím, že stačí aby bolela jen jedna část a je to na houby, hlava nebo břicho, zuby... je to jedno.
No a to je asi tak všechno...