V 16-18 letech jsem hodně pařila a opíjela se. V 18 jsem úplně přestala pít a začala znovu, když jsem pracovala jako masérka v lázních. Běžně jsme dělali 25-30 masáží denně. Pauza jen na oběd, ani na záchod jsme pomalu nechodili. Pacijenti na rozloučenou jako poděkování často přinesli flašku. A kolegyně (byly jsme na oddělení samé ženské) si chodily na skleničku. To byla jediná doba, kdy se legálně odpočívalo. Tak jsem si začala taky chodit na skleničku. Pak mi zachutnala vodka. Začala jsem na ni tajně chodit sama do baru. Byla jsem tenkrát na hranici závislosti. Naštěstí jsem přišla do styku s totálně vypitou ženskou, byla tak nechutná, že jsem znovu s chlastem úplně sekla a až za pár let začala pít příležitostně a s rozumem. Teď nepiju skoro vůbec, zásadně nepiju, když nejsem v pohodě. Vím, že mám sklon k závislostem a nehodlám do nějaké spadnout. Nekouřím 7 let a pořád mám na cigáro chuť.
Manžel má problém s alkoholem. Málokdy je v náladě, opilý jen výjimečně, přesto jsem přesvědčená, že je alkoholik. Snaží se bojovat, ale brání se odborné pomoci. Vždycky vydrží max. týden nasucho, pak pije maličko a pak do toho vlítne ještě víc. Připadá mi, že ta závislost s každým jeho selháním je horší. Radím radši zajít za odborníkem. Držím palce