Nám by tehdy stačily dvě samostatné jednotky, ale tohle byla totální zabíjačka. Prostě jeden musel být doma, druhý venku. Retrívr nesnáší být doma (doteď), jezevčík miloval být doma (už je po smrti), ale dávat ho venčit ven bylo nad lidské síly, nechtěl si nechat přidělat vodítko, na zavolání v případě tušení toho, že musí ven, nereagoval, mezitím jsem vždycky musela dát retrívra do obýváku, zavřít dveře... No katastrofa Blbý bylo, že když jsme si pořídili retrívra, jezevčík automaticky začal nesnášet i lidi, hlavně děti, fakt z něj šel strach.

Já už bych si dva psy nikdy nekoupila. Ale vím, že jinde to funguje v pohodě.