Ačkoliv se to nezdá, ani Rusko není v lehké situaci. Evropa tvoří přibližně 60 procent obratu Gazpromu a příjmy z prodeje plynu představují 50 procent příjmu ruského rozpočtu. Každé omezení dodávek by se citelně projevilo. Navíc Rusko a Evropa se vzájemně potřebují, Rusko z peněz, které prodejem plynu získá, nechá asi jednu třetinu v Evropě a kupuje si za ně výrobky a služby, tedy zaměstnává obyvatele Evropy. Také vlastní těžba plynu v Rusku představuje možnost investic západních zemí a díky zvyšující se úrovni v Rusku, Rusko nakupuje více výrobků z Evropy. Tedy neexistuje náhrada, a když, tak velmi bolestivá. Navíc je třeba počítat s majetkovou propojeností Gazpromu se společnostmi v Evropě v oblasti těžby, dopravy i skladování plynu a terminály LNG.

Rusko nemá možnost vyvézt plyn jinam. V poslední době ruští představitelé v souvislosti s problémy v Evropě, například s aplikací Třetího energetického balíčku, vždy zmiňovali, že nemusí plyn dodávat do Evropy, že se rýsuje velmi dobrá možnost dodávek do Číny. Ale již deset let připravovaný kontrakt není ještě podepsán a hlavní problém s dodávkami sibiřského plynu do Číny představuje cena. Čína si představuje daleko nižší cenu, než kterou nabízí i s ohledem na investiční náklady Rusko. Podle posledních informací by smlouva s Čínou mohla být podepsaná již letos v květnu. Putin na podpis smlouvy velmi tlačí. Nejzajímavější na tom všem je ale kapacita plynovodu, která je pouze 36 mld. m3 ročně. Ruský vývoz do Evropy činí přibližně 150 mld. m3, to znamená, že vývoz do Číny tímto plynovodem by představoval 24 procent spotřeby Evropy. Pokud se kontrakt podepíše, dodávky by měly začít po roce 2018.

Zdroj: http://energetika.tzb-info.cz/vytapime-plynem/11153-vyhledy-trhu-se-zemnim-plynem-v-evrope