Zdravím, mám takový nevšední problém a chtěl bych se o něj podělit a zajímají mě vaše názory. Bydlím v družstevním bytě po babičce 1+1, moje máma žije v bytě 3+1 v osobním vlastnictví a tlačí mě a moji snoubenku k výměně, avšak za předpokladu, že dorovnám rozdíl hodnoty těchto bytů ve výši 500 tis. Kč (před několika lety jsme byli s mamkou domluveni, že až budeme potřebovat, byty si jednoduše vyměníme, později mělo jít o pravidelné měsíční platby mamince z naší strany, nyní jsme se dostali k oněm půl mil.). Postavila nás před hotovou věc a nechce s námi diskutovat o jiném řešení, naprosto odmítá, že bychom si vzali hypotéku na jiný, možná větší a lepší byt, když ona nám nabízí svůj za podle ní velmi výhodných podmínek, který však není přesně podle našich představ, i když náklady na jeho užívání jsou nízké, s čímž také často argumentuje. Problém je, že máma neumí hospodařit s penězi a je schopna utrácet desetitisíce za naprosté zbytečnosti a nyní má pocit, že se ve svém zadlužení a zhoršujícím se zdravotním stavu potřebuje opřít o solidní finanční základnu, kterou by takto získala od nás. Argumentuje, že pokud na toto nepřistoupíme, svůj byt v údajné hodnotě 1,3 mil. prodá a my nebudeme mít po ní vůbec nic, když jsme tak hloupí a nechceme přistoupit na její nabídku. Chtěl bych se zeptal, zda berete takovéto kšeftování v rámci nejbližší rodiny jako normální. Jak se stavíte k tomu, když po vás máma chce, abyste si vzali hypotéku, byť jen půl milionovou, na její byt, když ještě dostane ten náš menší?